Dlouho jsem se na tomto blogu neozval, protože jsem se konečně posunul z fáze plánování do realizace projektu. Dlužím všem čtenářům blogu vysvětlit, jak jsem se od původního řešení chytrého bytu posunul a z jakých důvodů.

Moje původní řešení bylo postavené na kombinaci Philips Hue/IKEA světel, vypínačů Vimar, ovládání topení přes hlavice Netatmo a detektoru kouře Netatmo (více o původním řešení zde).

Problém č.1 – bezpečnostní předpisy

První konzultace mého řešení s pravým elektrikářem vedla k nemilosrdné srážce s předpisy. Moje řešení spoléhalo na nastavení, kdy žárovka bude pořád napájená (aby mohla poslouchat na protokolu ZigBee, než ji přijde příkaz se rozsvítit). Tento nápad je prý proti předpisům, protože žárovka, která se zrovna nepoužívá, je zbytečně pod proudem.

Původně jsem doufal, že by Philips Hue Wall Switch mohl tento problém vyřešit, ten ale jenom umožňuje zapojit klasický vypínač (a navíc vyžaduje baterii) – ale žárovka zůstane pořád pod proudem.

V této oblasti se nevyznám, ale zní mi to logicky – snažit se mít pod proudem co nejméně spotřebičů. Tím mi ale přijde celé řešení Philips Hue bezcenné, protože je na tomto přístupu nepřetržitého napájení celé postavené.

Problém č.2 – vypínání cloud platforem

Dva měsíce po sepsání původního řešení přišel Philips s oznámením, že vypíná cloud platformu pro první generaci jejich gatewayí. Pokud si vzpomínáte na můj první článek, tuto obavu jsem zmiňoval a proto jsem se chtěl více zaměřit na řešení velký výrobců. U velkých výrobců jsem předpokládal, že toto riziko bude nižší. I přesto se to stalo rychle u tak velkého řešení jako je Hue. Čím více budu mít zkombinovaných systémů, tím je větší riziko, že mi něco z toho vypnou.

Problém č.3 – integrace mezi s sebou

Tím, že původní řešení bylo založené na kombinaci více systémů, se výrazně komplikují možnosti propojení mezi sebou. Např. ve scénáři, aby při zjištěném požáru varovně blikaly žárovky, musel bych spoléhat na další cloudovou integrační službu (např. IFTTT), čímž přidávám do řešení další prvek. Prvek, který může selhat, třeba při výpadku internetu.

Problém č.4 – nabídka vypínačů

Vypínačů, které by splňovaly moje požadavky, moc není – v době psaní článku jsem našel pouze od výrobců Vimar, Niko (+ nyní jsem ještě našel i dalšího výrobce – Senic).

Vypínač Niko je trochu zvláštní (máte 4 tlačítka), ale také by šel použít. Já jsem se tehdy rozhodl pro Vimar, protože se mi nejvíce líbil a pasoval do mého návrhu designu bytu. Jste pak ale limitováni nabídkou Vimar, která nemusí mít pro váš konkrétní styl vhodný design vypínače.

Další problém, který jsem na první pohled neviděl – výběrem vypínače současně vybíráte i značku/design ostatních zásuvek – 230V/ethernet/STA (obzvlášť když jsou v jedné řadě vedle sebe). Doma jsem chtěl mít datové rozvody minimálně CAT6 – ale v době tvorby řešení nabízel Vimar pouze CAT5e zásuvky (to už nyní napravil, jde sehnat i CAT6 – ale pouze nestíněná UTP verze). Díky tomu, že jsem Vimar nepoužil, mohl jsem doma zapojit rovnou lepší CAT6A (a dokonce levněji).

Problém č.5 – cena celého řešení

Ačkoliv by se mohlo zdát, že samotné světla jsou v Hue variantě dražší než klasická, není tomu tak – samotná světla by v mém projektu vyšla přibližně stejně. Jediné co by řešení zdražilo je nutnost další gatewaye a hlavně vypínačů.

Cena jednoho Hue kompatibilního vypínače Vimar vyjde přibližně na 1 500 Kč. Hloupý vypínač značky Gira (hezké designové vypínače, mimochodem se dá zkombinovat i s Hue Senic mechanismem) mě vyšly kolem 400 Kč/ks. Pokud částku vynásobíte počtem vypínačů v bytě (v mém případě 17ks), s cenou řešení to už zahýbe.

Závěr

Z těchto důvodů jsem se nakonec vydal řešit chytrý byt pomocí řešení Loxone. Toto řešení odstraňuje všechny výše uvedené problémy, ale přináší nové. V dalším článku plánuji popsat, jak jsem si Loxone upravil, aby nebyl příliš drahý a zjednodušil, aby se používal stejně dobře jako Hue nebo Netatmo.